Publikováno dne: 30. března 2026

“Systémová změna je běh na dlouhou trať. Možnost ji ovlivnit je tím, co mě motivuje.”

Lucie Plešková, strategická ředitelka Nadace Albatros

Lucie Plešková přichází do Nadace Albatros jako ředitelka pro strategii a rozvoj. Společně se stávající ředitelkou Jindrou Marešovou měly možnost již spolupracovat na budování programů Včasné péče a stávají se tedy silnou dvojicí, která v čele Nadace Albatros chce přinášet změny ve společnosti. Dlouhodobě se věnuje podpoře dětí a mladých lidí ze znevýhodněného prostředí. Přináší zkušenosti z Nadace OSF, UNICEF i ze začátků Platformy pro včasnou péči. V jubilejním roce chce navázat na to, co Nadace za deset let vybudovala – a posunout její práci směrem k ještě silnějším systémovým změnám.

Lucie, váš profesní profil je rozmanitý – od programové manažerky v Nadaci OSF, vedoucí projektového týmu v UNICEF, spoluzakladatelky Eduzměny, byla jste u zrodu Platformy pro včasnou péči. Co vás vedlo k tomu propojovat práci s dětmi a rodinami s velkými systémovými změnami?

To byl postupný vývoj. Ve své práci jsem se vždy zaměřovala na podporu dětí, které to z různých důvodů nemají v životě lehké – ať už se jednalo o děti s postižením, děti v náhradní rodinné péči, děti drogově závislých matek, romské děti nebo třeba uprchlické děti. A byť je každý příběh jiný a každé dítě a jeho rodina mají jiné potřeby, některé překážky, na které naráží, a situace, které řeší, jsou stejné či podobné. Například rodiče nemají vhodné podmínky nebo nevědí, jak o dítě pečovat nebo jak ho rozvíjet v tom nejranějším věku, který je velmi zásadní. Není včasná a dostupná podpora a péče, někdo, kdo by jim pomohl a poradil. Děti z různých důvodů nechodí do mateřských školek, ve školách se jim nedostává takové podpory, kterou potřebují, a tak často končí ve speciálních nebo segregovaných školách, ze kterých už nemají šanci na další vzdělání.



Spousta těch bariér je právě na straně „systému“ – chybějící zdravotní či sociální služby, nastavení fungování školek a škol, postoje učitelů a dalších odborníků, malá spolupráce mezi všemi těmito lidmi, kteří se s dítětem a rodinou potkávají, nedostatek dat, informací, financí.Systémová změna je běh na dlouhou trať a vyžaduje mnohem více energie a spolupráce než práce s konkrétním dítětem. Ale právě možnost zlepšit podmínky pro všechny děti je tím, co mě motivuje se o to snažit.